Raw Wine v Paříži 2024
V polovině nadprůměrně teplého února jsme se na tři dny vydali do Francie, konkrétně do Paříže. Co jsme v hlavním městě země galského kohouta dělali?
Ležérní popíjení po malých kavárnách a koketerie s lokální gastronomií nám celkem vyšly, obdivování kulturního bohatství už méně, a to kvůli nepřízni počasí, které nás vždy zahnalo do interiérů. Kromě toho jsme si ale dali jeden hlavní úkol. Navštívit mezinárodní festival naturálních vín zvaný Raw Wine, kde nás čekalo více než 150 vinařů z celého světa dychtících po tom, abychom ochutnali jejich vína a některá z nich zařadili do našeho portfolia.
Na procházku Paříží jsme měli jen sobotu a našim představám moc nebylo učiněno za dost. Po ubytování a příjemném obědě se sklenicí Chardonnay jsme se vydali na toulky, ale chytlo nás počasí, které bychom očekávali spíše v Londýně. Lehké sychravo se velmi náhle přehoupnulo v mírný liják, ale i přesto jsme se vydali na cestu směrem k Louvru. Tam jsme zjistili, že zájem o největší galerii umění je i počasí navzdory. Stát v sáhodlouhé frontě na dešti? Raději jsme si šli usušit pláštěnky do kavárny kousek od Eiffelovy věže.
Večer, když jsme se oklepali a uschnuli, byl čas se trochu osvěžit a psychicky vzpružit. K tomu nám přišla nejvhodnější terapie vínem. Lehká špička vždycky zafunguje. To se ví už od starověku. Vyrazili jsme tedy do večerem oživlého města s vidinou, že podpoříme některé z lokálních podnikatelů, kteří měli stejně dobrý nápad jako my a otevřeli si malý sympatický wine bar. S majitelem podniku Wine Therapy jsme se dali do řeči hned, ochutnali pár vzorků z jeho nabídky a zachytili jeden moment, který si chceme uchovat. A na oplátku jsme ho pozvali k nám do Malešic!
No a o 3 měsíce později nás vážně navštívili u nás v The Vino. 😀
Raw Wine 2024 v Paříži
V neděli ráno už jsme neměli na programu nic velkolepějšího než zmíněný festival Raw Wine. A o čem vlastně Raw Wine je? V překladu to znamená “syrové víno”. Avšak co si pod tím představit? Označení “syrové víno” je pěknou metaforou pro naturální vína, vína neopracovaná moderními postupy, vína pěstovaná bez chemického hnojení úrody či umělého stabilizování a tvarování již hotového nápoje.
Raw Wine se odehrával téměř na okraji Paříže, což nám z centra města (bydleli jsme kousek od muzea Louvre) zabralo zhruba hodinu cesty městskou dopravou. Věděli jsme ale, že na nás čeká zhruba 150 vinařů z celého světa dychtících po tom, až ochutnáme jejich vína a některá z nich zařadíme do svého portfolia. Takže jsme byli natěšení. V té euforii cesta uběhla jako nic; ani jsme nevěděli jak, ocitli jsme se ve velké bývalé průmyslové hale přetvořené na jakési komunitní centrum pulzující životem a dobrou náladou. Takové menší karlínské kasárny.
Cifru 150 spojenou s počtem vinařů už jsme zmínili, ale až po tom, co jsme ten rozlehlý industriální prostor prolétli zrakem, jsme si uvědomili, co nás následující dva dny čeká. Hustě se hemžící hala plná bezpočtu malých stánků s vinaři a všudypřítomnými ochutnavači připomínala přelidněné obrazy Pietera Bruegela, nizozemského malíře z 16. století. I životem neprotřelému člověku muselo dojít, že tohle je spousta práce i na tři zcestovalé jedince (Alex, Karla a autora těchto řádků). Z vlastní zkušenosti, kterou nám dala především jižní Morava, jsme věděli, že tohle zvládnout nemůžeme. Potřebovali jsme zvolit strategii, která by nás nevyčerpala kapacitně ani společensky. A také nevyčerpala vás coby laskavé čtenáře.
Věděli jsme, že chceme ochutnat vína z Rakouska, Srbska, Francie a Řecka a následně už jsme se řídili jen sympatiemi, které v nás každý z vinařů vyvolal. A poselstvím tohoto textu je seznámit vás s vinaři a jejich víny, která budeme pít i s vámi. Nemá cenu popisovat naši pouť od jednoho vinařství k druhému v chronologickém pořádku. Vezmeme to selektivně podle toho, co nás zaujalo nejvíce a podle pravděpodobnosti, s jakou budete moci tato vína okusit v našem malešickém winebaru či na našem e-shopu.
“We don’t measure it, we just taste it,” říká Djordje Bikicki, jediný vinař zastupující dlouhou Srbskou tradici naturální výroby vín, ještě navíc s organickou certifikací, když nám nalévá jeho úplně nový PÉT-NAT zvaný Nikaa vyrobený z hroznů Pinot Noir s výrazným aroma, středně rudou barvou a příjemně nasládlou dochutí. Právě na zbytkový cukr jsme se ptali, ale ve vinařství Bikicki se na žádné tabulky a měření moc nejede. Ale s tím není třeba si lámat hlavu.
Jako absolutní “must have” se nám Djordjeho vína zjevila hned po prvním napití, a to nejen svým netechnickým pohledem na svět, ale také tím, že jsou zkrátka naprosto lahodná. Pakliže platí pravidlo, že degustace má směřovat od skromného začátku k velkolepému konci, Bikicki překonal naše očekávání už vstupním vzorkem svého vymazleného Tramínu – krásné aroma, vyvážená a jemná chuť a dochuť dlouhá tak akorát.
S Djordjem jsme se za ty dva dny velmi rychle spřátelili. Ano, hned druhý den Raw Wine jsme byli u jeho stánku zpět. Pochopil, že nás jeho vína skutečně zaujala, a tak nám věnoval poslední lahve, které mu zbyly, a my si je v apartmánu vychutnali v doprovodu fantastického tapas z francouzských sýrů a italských uzenin, které nám připravila jak jinak než Alex.
Zkratku “OMG” převzatou z anglicky vedené elektronické komunikace vás nově naučíme používat ve významu “Oh my Gsellmann”, tedy tak, jak ji na svých lahvích uvádí Andreas Gsellmann, vinař s organickou certifikací, který hospodaří na východě Rakouska v oblasti Burgenland. K Andreasově stánku jsme se dostali až druhý den našeho putování po Raw Wine, ale zato hned po snídani. A to se zrovna velmi hodilo.
Jak sám Andreas přiznal, jeho lehká a příjemně pitelná vína jsou “perfect breakfast wine”. Že má tento sympatický vinař stejnou krevní skupinu jako my, jsme poznali hned podle jeho ležérního lifestylu, který se koneckonců odráží i v jeho produkci vín. Že to ale není žádný punk a Andreas to má dobře vymyšlené, naopak ukazují jeho sofistikované etikety kombinující motivy klasického umění v kombinaci s neotřelou a svéráznou typografií. Každé z jeho vín pro nás bylo jedinečným zážitkem; tohle je něco speciálního. Počkejte, až to také ochutnáte.
Ochutnávkou Andreasových vín jsme nejen započali náš druhý den na Raw Wine, ale i ukončili. Pomohli jsme mu dopít zbytky jeho vzorků a spřátelili jsme se s ním natolik, že jsme ho ten den vzali ještě na skleničku, domluvili se na spolupráci a málem nám v tom dobrém rozmaru uletělo letadlo do Prahy.
Champagne JM Goulard
Když už jsme se vydali do Francie, nemohli jsme se nezastavit i u několika lokálních vinařů. Víme, že šumivá vína se mezi naší milou klientelou těší náležité oblibě. My je máme také rádi. Na Champagne jsme si dlouho netroufali, ale došli jsme k tomu, že už je čas mít tento skvost mezi sekty i v naší nabídce a trochu ji tím zase pozvednout výš. Po několika ochutnávkách, které nás zas tak moc neoslnily buď chutí, nebo cenou, jsme se zasekli u stánku Damiena Goularda z organického vinařství Champagne JM Goulard a nechtělo se nám odtamtud.
Co nás tak zaujalo? Především jeho krásně krémová šampaňská vína s dobře čitelným charakterem a skvělou pitelností. Po tolika vzorcích, které jsme už ten den za sebou měli, nám udělalo Damienovo víno znamenitou náladu a rozhodli jsme se, že z jeho čtyř vín alespoň jedno nabídneme i vám. Protože tohle je nejlepší poměr ceny a kvality, který jsme na naší pondělní pouti po Raw Wine objevili.
Domaine des Myosotis
Za francouzským organickým vinařstvím Domaine des Myosotis stojí páreček Justine a Romain, kteří kromě vína pěstují i rodinu – na Raw Wine přivezli ochutnat nejenom svá vyvážená, příjemná a tradici věrná vína, ale i nový přírůstek do rodiny. Silné pouto s tradicí však doplňují i o individuální talent, což je konstelace, která nás u naturálních vinařů baví nejvíce. Když umí vzít něco, co se vyrábí stejným způsobem už stovky let, ale vtisknou do toho i svou nezaměnitelnou identitu. Umění navázat a zároveň pohnout s vývojem. I to nás napadalo, když jsme popíjeli vína z odrůd Chardonnay a Cabernet Franc z vinařství Domaine des Myosotis. A skvěle nám to všechno zapadalo.
Weingut Schätzel
Během naší cesty mezi minimalistickými stánky na Raw Wine jsme toho ochutnali skutečně hodně, avšak do paměti se nám z toho skutečně zarylo jen něco. Dlouho však z našich chuťových buněk nevymažeme vzpomínku na fantastická vína z německého organického vinařství Schätzel, za nimiž stojí sympatická dvojice Kai a Jule. Než jsme se napili a ochutnali jejich modrou řadu minerálních Rieslinků s lehce slanou a osvěžující dochutí, byli jsme už lehce unavení, ale tohle nás opět probralo. Potěšil nás rovněž i jejich PÉT-NAT, a dokonce jsme dostali ochutnat i jejich vlastní pivo, které bylo příjemnou změnou po několika desítkách vzorků vína. Myslíte, že jsme je plivali, či polykali? Co byste na našem místě dělali vy?
Na závěr musíme zmínit, že skvělá organizace Raw Wine nezapomněla ani na báječné občerstvení. Desítky a desítky vzorků vín jsme tak mimo jiné prokládali čerstvými ústřicemi, úplně jinými, než jaké jsme doposud měli šanci ochutnat v Praze. Trochu to teď budí dojem, že akce byla věnovaná především privilegované sociální vrstvě. Vězte ale, že ve Francii jde o běžný životní styl spojený s lokálními zdroji.
Francouzi nepůsobí ani trochu snobsky – z jejich image vyzařuje sofistikovaná ležérnost ještě navíc umocněná o neodmyslitelnou cigaretu. Budí mnohem uvolněnější dojem než například Italové se svými notoricky známými outfity oplývajícími opulentní elegancí. Podobně nonšalantně na nás koneckonců působí i celá komunita spojená s naturálními víny, která se netváří jako exkluzivní záležitost pro „vyvolené“ lidi. Lifestyle spojený s naturálními víny je spíše inkluzivní, vrací se ke kořenům výroby vína, které chce být popíjeno a sdíleno spíše než diskutováno a analyzováno. Nejde koneckonců o nic více než o zkvašenou hroznovou šťávu, která většině lidí chutná více či méně stejně – není to tak vážné, jak se u toho někteří z nás snaží tvářit.
