Jak je to tedy s tou barvou? Skutečně existuje něco jako oranžové víno? Oranžová vína jsou na tom podobně jako ta růžová. Stejně tak jako neexistují žádné růžové odrůdy hroznů, neexistují ani ty oranžové. Oba odstíny nápoje jsou totiž výsledkem specifické práce ve vinařském sklepě. A byť jste možná ještě o oranžových vínech neslyšeli, nejde o žádnou novinku, nýbrž o starobylou metodu, využívanou již tisíce let, s původem v Gruzii. 

Za oranžová vína považujeme vína tmavě žluté až oranžové barvy, která se primárně vyrábí z bílých odrůd, a to tak, že mošt ještě před vylisováním hroznů stráví nějaký čas ve společnosti slupek, z nichž si vezme nejen již zmíněné tmavší zbarvení, ale především také výraznější aroma a chuť. Důležité je si zapamatovat, že tomuto procesu se říká macerace. 

Už jsme si řekli, že oranžová vína se vyznačují intenzivními vůněmi a chutěmi. To je to, co nás na nich baví. V jejich vůni se často objevují tóny sušeného ovoce, květin, oříšků a především pomerančů. Chuť je také plná a často nezvyklá. Skvělé odrůdy pro tento styl výroby vína jsou ty aromatičtější jako Sauvignon, Tramín červený či Pálava. Výborné “oranžády” známe ale také z Rulandského šedého či z Ryzlinku Vlašského..

Ještě zajímavější ráz to nabere, když vinař svou “oranžádu” nechá dozrát v dřevěných sudech či v hliněných nádobách. Vína se tak hezky zakulatí, zjemní, naberou na komplexitě a získají další chuťové vrstvy. 

Mezi oranžovými víny si u nás v The Vino můžete vybrat perfektní naturální vína vyráběná prapůvodními přírodními postupy bez využití umělých zásahů do organických procesů pěstování i výroby vína. Pojďme si některá z nich představit. 

Tomáš Režný: Ryzlink vlašský 2022 ORANŽ

Tomášovu “oranžádu” z “vlašáku” jsme ochutnali ještě před lahvováním, když jsme ho navštívili v jeho bořetickém sklepě. A už tehdy to bylo opravdu něco. Toto je jedno z nejzábavnějších oranžových vín v naší nabídce. Šťavnaté, hravé, ale zároveň s velkým potenciálem přitáhnout pozornost zkušených znalců. Polovina moštu byla vypresovaná ihned, zatímco druhá polovina strávila dva týdny v přítomnosti slupek na maceraci. Výsledkem je světlejší “oranžáda” s pěkně vyváženou tříslovinou. Nachlaď, pij a raduj se ze života. 

Martin Vajčner: AMPHORA RIVER SEDIMENTS 2021

Amphora River Sediments je “oranžáda” od našeha kamaráda Martina Vajčnera a vsadíme se, o co chcete, že vám bude chutnat. Nedávno jsme ho ochutnali po delší době a náramně si to užili – a byli mezi námi nejen zběhlí vinaři, ale i začátečníci. Dobré vínečko se totiž nemusíte učit pít, pije se samo. Jak napovídá už titul Amphora River Sediments, jedná se o víno pro příznivce kvevri, tradiční gruzínské výroby vína v hliněných amforách. Víno vzniklo spojením odrůd Pálava, Ryzlink rýnský, Veltlínské zelené, Malvasia a Rulandské šedé. Víno má sytě oranžovou barvu připomínající jablečný mošt a hravě se táhne po skleničce. Vůně je velmi sladká. V chuti cítíme sušené bylinky a kandované ovoce, pomerančový nádech s decentní hořkostí doplňuje výraznější kyselina.

Weingut Andreas Gsellmann: 2020 Traminer Bio R

Na návštěvě ve vinařství Andrease Gsellmanna, rakouského mistra biodynamických vín z oblasti Burgenland, jsme také dostali jedno víno ochutnat ještě před lahvováním. Přímo z obrovského ocelového tanku, kde víno spokojeně odpočívalo, nám Andreas odlil právě svůj Tramín macerovaný na slupkách až do oranžova. Nás na vínu zaujala sytá, ale přesto průzračná a jiskrná barva, kterou doprovází příjemně voňavé aroma lučních květin a ovoce, jaké známe z Tramínu. Chuť je hluboká a dlouhá, přesto elegantní a jemná. Celá lahev vám může vydržet po dlouhý večer, toto víno chce být popíjeno pomalu a v klidu, s otevřenou a usazenou myslí.

Bikicki: S/O

Ve zkratce názvu vína S/O se překvapivě ukrývá vše, co o vínu potřebujete vědět – Sauvignon/Orange. Tedy že je toto víno z produkce srbského organického vinařství Bikicki vyrobeno z hroznů Sauvignon Blanc, jehož mošt byl po vylisování macerován na slupkách tak dlouho, až z nich získal oranžovou barvu a výraznější aroma. V případě tohoto vína šlo o pětidenní maceraci – jde tedy o “oranžádu” pro příznivce lehčích vín s kratší dobou kontaktu se slupkami. S/O tím pádem vyniká středně oranžovou barvou, téměř jantarovou, a hlubokým a komplexním aroma, které přináší kandované citrusy, pomeranč, broskvovou marmeládu a tóny syrových mandlí. Na patře se během ochutnávání ozvou lehké třísloviny. Víno má rustikální, ale vyváženou a luxusní strukturu, která je zároveň dynamická, protože se pomalu vyvíjí a odhaluje stále nové elementy. Pijte ho opět pomalu a bedlivě – odmění vás svou sofistikovaností, důmyslem a elegancí. 

Vinařství Nešpor & Rajský:  Pálava 2022 ORANGE

Na závěr musíme opět zavítat na Moravu, konkrétně do vinařství Nešpor & Rajský, kde pro všechny milovníky oranžových vín připravil Jára Nešpor ve svém sklepě něco skvělého. Voňavou, aromatickou a velmi příjemnou “oranžádu” z odrůdy Pálava. Je lehčího rázu, nevyniká žádnou velkou trpkostí a skvěle se pije. Ideální na závěr našeho putování po světě oranžových vín. Dejte vědět, zda jsme vás inspirovali a přivedli k jedinečnému zážitku a novým zkušenostem. Na zdraví!

Označení PÉT-NAT je zkratkou francouzského “Pétillant-naturel”, což doslova znamená “přírodně šumivé”. Název tedy pochází z francouzštiny, ale ví se, že podobný typ vína si dopřávali už během bujných pijatik v antickém Římě. 

Jak se PÉT-NAT vyrábí? Představme si vylisovaný mošt (může být i macerovaný), který kvasí většinou v nerezovém či dřevěném sudu. Ještě před dokvašením je umístěn do lahve bezpečně zapečetěné korunkovým uzávěrem. Proces kvašení je spontánní a nepoužívá se tedy druhotná fermentace s přidáním kvasinek jako například v případě metody Champenoise. 

A kde se bere to perlení? Jak už bylo zmíněno, víno je nalahvováno ještě před ukončením procesu fermentace, jehož vedlejším produktem je právě oxid uhličitý, který, protože je lahev utěsněná korunkovým uzávěrem, nemá jak uniknout ven. 

Během dokvašení v lahvi si také víno samo vytváří přírodní konzervaci, takže není nutné do něj přidávat umělé konzervanty jako oxid siřičitý. Víno také neprochází filtrací, je skvělé už tak, jak je, a případný lehký zákal tvoří jemnou, charakteristickou krémovost. 

Velká část výrobců PÉT-NATů vína takzvaně odstřelují, a tím je zákalu zbavují. To probíhá tak, že se lahev s vínem umístí do speciálních stojanů hrdlem dolů a kaly se otočením lahve dostanou do ústí hrdla, odkud ho vinař odstřelí pomocí degoržovacího klíče, dolije ho stejným vínem a lahev opět uzavře korunkovým uzávěrem. 

Šumivá či perlivá vína jsou u nás v The Vino obecně velmi oblíbená. Už nebývají vnímána jako pouze vína, která si otevřeme coby přípitek na slavnostní chvíle; stále více se stávají naším každodenním společníkem. My se zkrátka chceme bavit pořád. 

A PÉT-NATy jsou na to ideální především svými dvěma charakteristikami – většinou mají nižší obsah alkoholu, což z nich dělá parťáka na celý večer, a také bývají chuťově výrazné, takže pokud jich za večer vyzkoušíte několik druhů, nikdy se nemůže stát, že se budete nudit. 

PÉT-NAT je zkrátka fantastický a elegantní doprovod ke každému večírku, ale i k běžnému stolování. A již zmíněná absence přidaného oxidu siřičitého zaručuje, že po tomto večírku se nedostaví ten nepříjemný bolehlav spojený s průmyslově vyráběnými víny. Ráno vstanete lehce a ladně a případně nedopitý PÉT-NAT ještě s velkou chutí posnídáte.  :))

Než si představíme některé PÉT-NATy, které milujeme pít, dáme vám ještě doporučení, jak je pít. Vždy platí pravidlo, že PÉT-NAT je potřeba mít řádně vychlazený z lednice, ale neuškodí mu ani krátký pobyt v mrazáku. Nejen že vám bude víc chutnat a dostaví se lepší osvěžení, ale také můžete předejít situaci, kdy vám v obýváku vymaluje strop. PÉT-NATy totiž bývají divoké a jejich otevírání může být lehce dramatické. Je to zkrátka zábava se vším všudy, tak na to myslete. 

A co pijeme my? Začneme na jižní Moravě:

Horse Negro z Boleradického vinařství Koráb Živá Hora je něco, co jsme ještě nikdy předtím nepili a splňuje vše, co tu doposud o PÉT-NATu zaznělo. Už podle etikety je jasné, že jde o pěknou divočinu. Na našich spřátelených vinařích se nám líbí, že se nebojí experimentovat. Horse Negro je cuvée poskládané z Frankovky, macerovaného Tramínu a špetky Hibernalu. Když chceme zavzpomínat na jižní Moravu, nemůžeme opomenout toto víno, jehož svěžest, příjemné aroma, perlení, ale zároveň sofistikovaná komplexita nás baví čím dál víc. A bude i vás. 

Naším dalším tipem je PÉT-NAT z vinařství Repartido vyrobený z odrůdy Alvarinho, který je úplně jiný, než jaké znáte od našich kamarádů z Čech a Moravy; toto je exkluzivní víno z portugalské vinařské oblasti Vinho Verde, kde vinná réva roste podél řeky Minho nedaleko od Porta. Z tohoto PÉT-NATu všemi póry prosakuje přímořská kultura, mládí a bezstarostná radost ze života. Na první dojem vás po otevření překvapí poměrně výrazné, ale přesto krémové perlení – o pár minut později se bublinky trochu zklidní, což je dynamika, která nás baví. Chuť je suchá, s jemnými tóny citrusů a příjemnou mineralitou, která se skvěle snoubí s čerstvě vylovenou rybou či mořskými plody. Luxusní dojem podtrhuje aroma kvasnic a lehce slaná dochuť celkový zážitek ještě umocňuje. 

Musíme dát za pravdu našemu kamarádovi Andreasovi Gsellmannovi, organickému vinaři z rakouského Burgenlandu, který tvrdí, že jeho lehké a příjemně pitelné PÉT-NATy jsou perfektní hned na snídani. OMG (Oh my Gsellmann) PÉT-NAT Rosé je ze sta procent Svatovavřinecké – ruční sklizeň, pošlapání hroznů nohama a dvouhodinová macerace na slupkách. Výsledkem je dokonalé, perlivé a osvěžující “roséčko” s lahodně ovocným nádechem, který příjemné pohladí na patře a po polknutí zanechá jemnou, krémovou dochuť. Naprostá topka našeho portfolia!

Pakliže chcete ochutnat něco úplně jiného, nemusíte jezdit až do Srbska, protože my jsme to udělali za vás. A přivezli jsme odtamtud Victor – PÉT-NAT z vinařství Bikicki, které navazuje na dlouholetou lokální tradici organické výroby vína. Tento PÉT-NAT je vyrobený z odrůdy Sauvignon Blanc, jehož hrozny strávily po vylisování a fermentaci rok a půl na kalech – je tedy pěkně vyzrálé. Počítali jsme s výrazným aroma, ale takto výrazné jsme ho nečekali. Objevit v něm lze elementy zralého ovoce, například hrušek a švestek, které rafinovaně doprovází jemné perlení a vyvážená kyselina, což celé vyústí v dlouhou a rovněž ovocnou, příjemně nasládlou dochuť. Jedná se o skutečně intenzivní zážitek, který zároveň zaručeně osvěží.

Celkový přístup vinaře k pěstování a výrobě vína je v poslední době čím dál větším tématem. Kromě vnějších vlivů, které mají dopad na chuť samotného vína, nás stále více zajímá i to, jakým způsobem vinař hospodaří a jaký svou činností zanechává otisk v přírodě. 

U nás v The Vino rozlišujeme vína do dvou základních kategorií podle způsobu výroby a pěstování na naturální (vyrobená původními postupy) a konvenční (vyrobená moderními postupy). Za naturálními víny hledejme více přírodu, za těmi konvenčními zase spíše člověka. 

Dnešní výroba a pěstování naturálních vín vychází ze samotných kořenů tohoto oboru, kdy se víno nechávalo růst a poté spontánně kvasit bez jakýchkoliv vnějších zásahů a přidaných látek. Takto například svůj způsob výroby vína popisuje naturální vinař a náš kamarád Martin Vajčner: „Zaměřuji se na výrobu vín, ze kterých je čitelná oblast, odkud hrozny pocházejí. Příroda sama určuje, jak budou vína ve výsledku chutnat, proto minimalizuji zásahy ve sklepě. Škála barev, chutí i vůní je tak velmi pestrá a zábavná. Zároveň se snažím, aby má činnost byla v souladu s přírodou i ve vinicích, kde využívám pouze biologické postřiky. Jako základ preventivní ochrany révy považuji především kvalitně provedené zelené práce.“

Tímto způsobem do jisté míry fungují i ostatní naturální vinaři, kteří do přirozených procesů jak na vinohradu, tak ve sklepě vstupují minimálně – nepoužívají žádná průmyslová hnojiva, ani například umělé kvasinky. Konzervant v podobě oxidu siřičitého přidávají do vína minimálně, v ideálním případě vůbec. “Používáme pouze nezbytné množství síry k tomu, aby víno nezoxidovalo. Oproti konvenčním vinařům jí používáme minimálně o polovinu méně, což poznáte hlavně na tom, že druhý den z vína nebolí hlava,” vysvětluje bořetický naturální vinař Tomáš Režný, když nám do sklenic nalévá svůj PÉT-NAT (přírodně perlivé víno), kterého můžeme vypít, kolik chceme, protože se do něj síra nepřidává vůbec. 

Síra má totiž i nepříjemné vedlejší účinky. Kromě toho, že se jedná o alergen, má rovněž na svědomí už zmíněný nepříjemný bolehlav druhý den po popíjení. Proč si mohou naturální vinaři dovolit do vína nepřidávat síru? Protože svá vína připravují na život bez síry od počátku vinifikace až po lahvování. Vína jsou nefiltrovaná a nečiřená.

Konvenční vinaři oproti tomu pěstují i vyrábí víno s využitím moderních postupů souvisejících s průmyslovou výrobou vína. Na vinohradech i ve sklepě tedy využívají chemické prostředky jako hnojiva, pesticidy, herbicidy, umělé kvasinky, umělé taniny a konzervanty k tomu, aby finální produkt stabilizovali a formovali do žádoucí podoby.

Oproti konvenčním vínům jsou ta naturální živá a autentická. Dá se říci, že naturální vinař spíše dohlíží na to, aby víno mělo co nejlepší podmínky na to, aby samo mohlo naplno projevit svůj charakter. Výsledkem jsou unikátní vína, jež se vyznačují jasným projevem ročníku, původem hroznů a typickým odrůdovým charakterem. 

V legislativě nicméně označení “naturální víno” není nikterak vymezené, nejedná se tedy o žádnou certifikaci, která by měla jasně vytyčená pravidla. Striktní pravidla však existují pro takzvanou bio certifikaci. Aby mohlo být vinařovo hospodaření označené jako bio, musí se zříci využívání jakýchkoliv chemických přípravků na vinici a místo toho vinohrady ošetřovat pomocí přírodních prostředků a nejbližší okolí vinic nechat žít svým životem. Tato pravidla se však už nevztahují na práci ve sklepě. 

Ještě přísnější podmínky má takzvané biodynamické zemědělství. Vinné hospodaření v biodynamickém režimu rovněž zakazuje využívání průmyslové chemie, a to jak na vinohradu, tak ve sklepě. Na vinicích se například pracuje s různými přírodními bylinnými a rostlinnými směsi, které nahrazují hnojiva. Podmínky pro biodynamickou certifikaci jsou však ještě složitější, než jak hospodaří běžní naturální vinaři: “Máme asi 45 hektarů vinic; zbytek je orná půda, sady a pastviny. Snažíme se, aby byl náš podnik uceleným organismem minimálně závislým na cizích vlivech. Vinice hnojíme pouze organickou hmotou; k tomu chováme zhruba 150 kusů ovcí, sami si také pěstujeme obilniny na jejich krmení; jinde zase pěstujeme bylinky, z nichž vyrábíme extrakty na ošetřování vinic, jež nám slouží místo chemických látek,” popisuje Lukáš Rudolfský z biodynamického vinařství Vinné sklepy Kutná Hora, jak vypadá jejich hospodaření.

Ležérní popíjení po malých kavárnách a koketerie s lokální gastronomií nám celkem vyšly, obdivování kulturního bohatství už méně, a to kvůli nepřízni počasí, které nás vždy zahnalo do interiérů. Kromě toho jsme si ale dali jeden hlavní úkol. Navštívit mezinárodní festival naturálních vín zvaný Raw Wine, kde nás čekalo více než 150 vinařů z celého světa dychtících po tom, abychom ochutnali jejich vína a některá z nich zařadili do našeho portfolia. 

Na procházku Paříží jsme měli jen sobotu a našim představám moc nebylo učiněno za dost. Po ubytování a příjemném obědě se sklenicí Chardonnay jsme se vydali na toulky, ale chytlo nás počasí, které bychom očekávali spíše v Londýně. Lehké sychravo se velmi náhle přehoupnulo v mírný liják, ale i přesto jsme se vydali na cestu směrem k Louvru. Tam jsme zjistili, že zájem o největší galerii umění je i počasí navzdory. Stát v sáhodlouhé frontě na dešti? Raději jsme si šli usušit pláštěnky do kavárny kousek od Eiffelovy věže.

Večer, když jsme se oklepali a uschnuli, byl čas se trochu osvěžit a psychicky vzpružit. K tomu nám přišla nejvhodnější terapie vínem. Lehká špička vždycky zafunguje. To se ví už od starověku. Vyrazili jsme tedy do večerem oživlého města s vidinou, že podpoříme některé z lokálních podnikatelů, kteří měli stejně dobrý nápad jako my a otevřeli si malý sympatický wine bar. S majitelem podniku Wine Therapy jsme se dali do řeči hned, ochutnali pár vzorků z jeho nabídky a zachytili jeden moment, který si chceme uchovat. A na oplátku jsme ho pozvali k nám do Malešic! 

No a o 3 měsíce později nás vážně navštívili u nás v The Vino. 😀

Raw Wine 2024 v Paříži

V neděli ráno už jsme neměli na programu nic velkolepějšího než zmíněný festival Raw Wine. A o čem vlastně Raw Wine je? V překladu to znamená “syrové víno”. Avšak co si pod tím představit? Označení “syrové víno” je pěknou metaforou pro naturální vína, vína neopracovaná moderními postupy, vína pěstovaná bez chemického hnojení úrody či umělého stabilizování a tvarování již hotového nápoje. 

Raw Wine se odehrával téměř na okraji Paříže, což nám z centra města (bydleli jsme kousek od muzea Louvre) zabralo zhruba hodinu cesty městskou dopravou. Věděli jsme ale, že na nás čeká zhruba 150 vinařů z celého světa dychtících po tom, až ochutnáme jejich vína a některá z nich zařadíme do svého portfolia. Takže jsme byli natěšení. V té euforii cesta uběhla jako nic; ani jsme nevěděli jak, ocitli jsme se ve velké bývalé průmyslové hale přetvořené na jakési komunitní centrum pulzující životem a dobrou náladou. Takové menší karlínské kasárny. 

Cifru 150 spojenou s počtem vinařů už jsme zmínili, ale až po tom, co jsme ten rozlehlý industriální prostor prolétli zrakem, jsme si uvědomili, co nás následující dva dny čeká. Hustě se hemžící hala plná bezpočtu malých stánků s vinaři a všudypřítomnými ochutnavači připomínala přelidněné obrazy Pietera Bruegela, nizozemského malíře z 16. století. I životem neprotřelému člověku muselo dojít, že tohle je spousta práce i na tři zcestovalé jedince (Alex, Karla a autora těchto řádků). Z vlastní zkušenosti, kterou nám dala především jižní Morava, jsme věděli, že tohle zvládnout nemůžeme. Potřebovali jsme zvolit strategii, která by nás nevyčerpala kapacitně ani společensky. A také nevyčerpala vás coby laskavé čtenáře. 

Věděli jsme, že chceme ochutnat vína z Rakouska, Srbska, Francie a Řecka a následně už jsme se řídili jen sympatiemi, které v nás každý z vinařů vyvolal. A poselstvím tohoto textu je seznámit vás s vinaři a jejich víny, která budeme pít i s vámi. Nemá cenu popisovat naši pouť od jednoho vinařství k druhému v chronologickém pořádku. Vezmeme to selektivně podle toho, co nás zaujalo nejvíce a podle pravděpodobnosti, s jakou budete moci tato vína okusit v našem malešickém winebaru či na našem e-shopu. 

Bikicki

“We don’t measure it, we just taste it,” říká Djordje Bikicki, jediný vinař zastupující dlouhou Srbskou tradici naturální výroby vín, ještě navíc s organickou certifikací, když nám nalévá jeho úplně nový PÉT-NAT zvaný Nikaa vyrobený z hroznů Pinot Noir s výrazným aroma, středně rudou barvou a příjemně nasládlou dochutí. Právě na zbytkový cukr jsme se ptali, ale ve vinařství Bikicki se na žádné tabulky a měření moc nejede. Ale s tím není třeba si lámat hlavu. 

Jako absolutní “must have” se nám Djordjeho vína zjevila hned po prvním napití, a to nejen svým netechnickým pohledem na svět, ale také tím, že jsou zkrátka naprosto lahodná. Pakliže platí pravidlo, že degustace má směřovat od skromného začátku k velkolepému konci, Bikicki překonal naše očekávání už vstupním vzorkem svého vymazleného Tramínu – krásné aroma, vyvážená a jemná chuť a dochuť dlouhá tak akorát. 

S Djordjem jsme se za ty dva dny velmi rychle spřátelili. Ano, hned druhý den Raw Wine jsme byli u jeho stánku zpět. Pochopil, že nás jeho vína skutečně zaujala, a tak nám věnoval poslední lahve, které mu zbyly, a my si je v apartmánu vychutnali v doprovodu fantastického tapas z francouzských sýrů a italských uzenin, které nám připravila jak jinak než Alex. 

Andreas Gsellmann

Zkratku “OMG” převzatou z anglicky vedené elektronické komunikace vás nově naučíme používat ve významu “Oh my Gsellmann”, tedy tak, jak ji na svých lahvích uvádí Andreas Gsellmann, vinař s organickou certifikací, který hospodaří na východě Rakouska v oblasti Burgenland. K Andreasově stánku jsme se dostali až druhý den našeho putování po Raw Wine, ale zato hned po snídani. A to se zrovna velmi hodilo. 

Jak sám Andreas přiznal, jeho lehká a příjemně pitelná vína jsou “perfect breakfast wine”. Že má tento sympatický vinař stejnou krevní skupinu jako my, jsme poznali hned podle jeho ležérního lifestylu, který se koneckonců odráží i v jeho produkci vín. Že to ale není žádný punk a Andreas to má dobře vymyšlené, naopak ukazují jeho sofistikované etikety kombinující motivy klasického umění v kombinaci s neotřelou a svéráznou typografií. Každé z jeho vín pro nás bylo jedinečným zážitkem; tohle je něco speciálního. Počkejte, až to také ochutnáte. 

Ochutnávkou Andreasových vín jsme nejen započali náš druhý den na Raw Wine, ale i ukončili. Pomohli jsme mu dopít zbytky jeho vzorků a spřátelili jsme se s ním natolik, že jsme ho ten den vzali ještě na skleničku, domluvili se na spolupráci a málem nám v tom dobrém rozmaru uletělo letadlo do Prahy. 

Champagne JM Goulard

Když už jsme se vydali do Francie, nemohli jsme se nezastavit i u několika lokálních vinařů. Víme, že šumivá vína se mezi naší milou klientelou těší náležité oblibě. My je máme také rádi. Na Champagne jsme si dlouho netroufali, ale došli jsme k tomu, že už je čas mít tento skvost mezi sekty i v naší nabídce a trochu ji tím zase pozvednout výš. Po několika ochutnávkách, které nás zas tak moc neoslnily buď chutí, nebo cenou, jsme se zasekli u stánku Damiena Goularda z organického vinařství Champagne JM Goulard a nechtělo se nám odtamtud. 

Co nás tak zaujalo? Především jeho krásně krémová šampaňská vína s dobře čitelným charakterem a skvělou pitelností. Po tolika vzorcích, které jsme už ten den za sebou měli, nám udělalo Damienovo víno znamenitou náladu a rozhodli jsme se, že z jeho čtyř vín alespoň jedno nabídneme i vám. Protože tohle je nejlepší poměr ceny a kvality, který jsme na naší pondělní pouti po Raw Wine objevili. 

Domaine des Myosotis

Za francouzským organickým vinařstvím Domaine des Myosotis stojí páreček Justine a Romain, kteří kromě vína pěstují i rodinu – na Raw Wine přivezli ochutnat nejenom svá vyvážená, příjemná a tradici věrná vína, ale i nový přírůstek do rodiny. Silné pouto s tradicí však doplňují i o individuální talent, což je konstelace, která nás u naturálních vinařů baví nejvíce. Když umí vzít něco, co se vyrábí stejným způsobem už stovky let, ale vtisknou do toho i svou nezaměnitelnou identitu. Umění navázat a zároveň pohnout s vývojem. I to nás napadalo, když jsme popíjeli vína z odrůd Chardonnay a Cabernet Franc z vinařství Domaine des Myosotis. A skvěle nám to všechno zapadalo. 

Weingut Schätzel

Během naší cesty mezi minimalistickými stánky na Raw Wine jsme toho ochutnali skutečně hodně, avšak do paměti se nám z toho skutečně zarylo jen něco. Dlouho však z našich chuťových buněk nevymažeme vzpomínku na fantastická vína z německého organického vinařství Schätzel, za nimiž stojí sympatická dvojice Kai a Jule. Než jsme se napili a ochutnali jejich modrou řadu minerálních Rieslinků s lehce slanou a osvěžující dochutí, byli jsme už lehce unavení, ale tohle nás opět probralo. Potěšil nás rovněž i jejich PÉT-NAT, a dokonce jsme dostali ochutnat i jejich vlastní pivo, které bylo příjemnou změnou po několika desítkách vzorků vína. Myslíte, že jsme je plivali, či polykali? Co byste na našem místě dělali vy? 

Na závěr musíme zmínit, že skvělá organizace Raw Wine nezapomněla ani na báječné občerstvení. Desítky a desítky vzorků vín jsme tak mimo jiné prokládali čerstvými ústřicemi, úplně jinými, než jaké jsme doposud měli šanci ochutnat v Praze. Trochu to teď budí dojem, že akce byla věnovaná především privilegované sociální vrstvě. Vězte ale, že ve Francii jde o běžný životní styl spojený s lokálními zdroji. 

Francouzi nepůsobí ani trochu snobsky – z jejich image vyzařuje sofistikovaná ležérnost ještě navíc umocněná o neodmyslitelnou cigaretu. Budí mnohem uvolněnější dojem než například Italové se svými notoricky známými outfity oplývajícími opulentní elegancí. Podobně nonšalantně na nás koneckonců působí i celá komunita spojená s naturálními víny, která se netváří jako exkluzivní záležitost pro „vyvolené“ lidi. Lifestyle spojený s naturálními víny je spíše inkluzivní, vrací se ke kořenům výroby vína, které chce být popíjeno a sdíleno spíše než diskutováno a analyzováno. Nejde koneckonců o nic více než o zkvašenou hroznovou šťávu, která většině lidí chutná více či méně stejně – není to tak vážné, jak se u toho někteří z nás snaží tvářit.

Sdílet článek:

Milý zákazníku, jak si nejčastěji objednáváš víno? Máš chuť na “decku suchého bílého”? Je barva vína to, kde končí tvé rozlišovací schopnosti výběru? Pro začátek to jistě stačí, ale skutečně jen pro začátek. Pojďme si společně zkusit vybrat bílé víno trochu blíže. 

Jako bílá jsou označována vína, která mají světlou a průzračnou barvu, v tom se nesplete téměř nikdo. Kupodivu ale nemusí jít jen o vína vyrobená z bílých hroznů vinné révy, jako jsou Chardonnay, Riesling Rýnský nebo Sylvánské, poněvadž i z modrých odrůd, často například z Pinot Noir, lze vyrobit bílé víno. Ve francouzštině pro ně máme označení Blanc de Noir, v češtině jim říkáme Klarety. To jen tak pro pořádek. 

Kromě barvy je však odrůda vína dalším důležitým rozpoznávacím znamením při výběru. Již zmíněné svěží a šťavnaté odrůdy Chardonnay, Riesling Rýnský či Veltlín zná každý, milovníkům voňavějších vín doporučujeme Sauvignon, Tramín nebo Muškát. 

Velkým tématem je poměr zbytkového cukru ve vínu – máš chuť na suché, polosuché, polosladké nebo sladké? 

V poslední době je také velkým tématem celkový přístup vinaře k výrobě vína. U nás v The Vinotéce rozlišujeme vína na naturální (vyrobená prapůvodními postupy) a moderní. Za naturálními víny hledejte více přírodu, za těmi moderními zase spíše člověka. 

Při výrobě naturálních vín vinař do organických procesů pěstování a výroby vstupuje jen minimálně, využívá co nejméně chemických prostředků, a snaží se naopak ony organické procesy podporovat. 

Naturální vína jsou živá a neustálená, na čemž má velký podíl minimální využití umělých konzervantů, jako je oxid siřičitý, který víno chrání před oxidací. Bez něj si moderní vinaři uchovávání vína v lahvi neumí představit. Naturální způsob výroby vína jde jinou cestou; vinaři buď omezí užití síry na minimum, nebo při jeho výrobě využijí metodu, při které si víno vyrobí konzervanty samo. Například pokud je víno nalahvováno ještě před dokvašením. Další praktickou poučkou ale je, že čím méně síry ve vínu je, tím menší bolehlav tě po ránu čeká. 

Co bys měl také určitě zvážit, je prostředí, v jakém víno kvasilo a zrálo. Máš chuť na něco lehčího a svěžejšího? Pak ti doporučujeme vína vyrobená v nerezových nádobách, které do chuti vína nijak nevstupují a dovolí odrůdě udržet si charakteristické vlastnosti. 

Nebo máš naopak náladu na něco komplexnějšího a kulatějšího? Zkus vína, která kvasila či zrála v dřevěném sudu, z něhož se do chuti vína podepsaly právě i tóny dřeva, v případě barrique, francouzských vypálených sudů, i tóny vypáleného povrchu.

Sdílet článek:

“Na Moravě ještě neuměli psát, lezli po stromech a my už jsme dělali víno a zapisovali do Kosmovy Kroniky,” říká s lehkou nadsázkou Lukáš Rudolfský z vinařství Vinné sklepy Kutná Hora, jež založil roku 2002 jeho otec. Jedna z prvních literárních zmínek o vinařství ve Střední Evropě se podle něj týká právě vinařské tradice na kutnohorsku, nikoliv jižní Moravy. Kdo se zúčastnil naší první letošní degustace, seznámil se s kutnohorskými naturálními víny důkladně, stejně tak jako s teoretickými obrysy jejich výroby.

Jako na každé naší degustaci postává před The Vinotékou netrpělivý hlouček a bezstarostně očekává první vzorek. Zněť hlasů odrážejících se od stěn malešické betonové zástavby utichne až ve chvíli, kdy se poslední sklenice naplní degustační deckou a Lukáš začne s vyprávěním.

Ochutnávku otevírá Muller Thurgau, ideálním a lehkým vínem pro každodenní pití. Vinné sklepy Kutná Hora si zakládají na tom, aby se ve vínu vždy projevily charakteristické rysy terroir. V tomto případě hrozny pochází z viniční trati Nad Kapličkou, jejíž půda obsahuje vápenité sedimenty druhohorního moře.

“Naše vína vypěstovaná na tom vápenitém sedimentu jsou v ústech o něco kratší, ale v prostředku chuti zůstává kulatost a opulentnost vína a zaprášenost jemnou křídou,” vysvětluje Lukáš a dodává, že každý vnější technologický zásah do výroby vína ubírá na možnosti projevu viniční tratě. “Jestliže do vína nepřidáváte žádné taniny, nemáte řízené kvašení, přidané kvasinky, v tom víně by se měl zobrazit charakter půdy, ve které vinná réva roste. Chceme ochutnat to místo, kde víno roste.”

První vzorek už máme všichni vypitý; do mě vstupuje lehká euforie a těším se na PÉT-NAT Karlův Punk z odrůdy Muškát Ottonell, který by měl podle degustačního listu následovat. Lukáš ale ještě popisuje vinici s krásnou polohou, zatímco kroutí vínem ve sklenici, popíjí ale pouze naoko; hned ho vyplivne do nádoby, kterou má za zády. Má před sebou totiž ještě dlouhou cestu autem zpátky do Kutné Hory, kde na něj čeká 80 hektarové hospodářství, celé vedené v takzvaném biodynamickém režimu.

“Máme asi 45 hektarů vinic; zbytek je orná půda, sady a pastviny. Snažíme se, aby byl náš podnik uceleným organismem minimálně závislým na cizích vlivech. Vinice hnojíme pouze organickou hmotou; k tomu chováme zhruba 150 kusů ovcí, sami si také pěstujeme obilniny na jejich krmení; jinde zase pěstujeme bylinky, z nichž vyrábíme extrakty na ošetřování vinic, jež nám slouží místo chemických látek. Veškerá naše produkce je tedy ekologická, v Bio kvalitě,” popisuje Lukáš principy hospodaření vinařství, které má jako jediné v ČR prestižní certifikát Deméter pro biodynamické zemědělství. ”V praxi to znamená, že se o tu půdu musíte starat tak, aby například za 20 let byla vitálnější a zdravější, než jste na ní začali hospodařit a mohli jste ji další generaci předat v dobrém a zdravém stavu,” vysvěluje sympatický vinař, zatímco rozlévá druhé víno, Karlův Punk, který jsme si oblíbili už od doby, kdy jsme ho naskladnili poprvé. 

Lukáš začne s dalším výkladem, během něhož svírá v ruce lahev s etiketou, na níž je vyobrazen Karel Schwarzenberg s graficky přidaným “čírem”. “Jak by se to víno asi prodávalo, kdyby byl na etiketě Zeman?” šeptá mi do ucha pobavený Martin, který už má svou degustační porci dávno v sobě, a nepochybně naráží na Karlova úhlavního soka v prezidentském klání 2013. Je tady veselo.

Víno s knížetem na lahvi naráží na fakt, že před dvěma lety Schwarzenberg vstoupil do Vinných sklepů Kutná Hora majetkově. “Od roku 2011 vyrábíme takzvané Winepunky, které u nás nemají velkou tradici a jsou to specifická vína. Když jsme se s Karlem potkali poprvé, dali jsme mu ochutnat toto víno a on nám na to řekl, že toto by chtěl chlastat. Tak jsme odlehčili etiketu, dali jsme tam jeho portrét a Karlův punk byl na světě,” popisuje Lukáš zrod jejich přírodně perlivého vína se svérázným vizuálem.

“Běžnému zákazníkovi se nelíbí, že jsou ta vína zakalená a myslí si, že jsou zkažená. Lidé to ještě moc neznají, ale ta vína jsou velmi dobře pitelná,” pochvaluje si Lukáš, opět zmíní osobitý projev terroir a připravuje další vzorky, tentokrát Riesling Rýnský, srdcovou odrůdu vinařství, a to hned ve dvou ročnících.

První Riesling je ročník 2022, mladé víno z výjimečné loňské sklizně; velmi minerální, široké a svěží. To jsme porovnali s vyzrálým Rieslingem z roku 2019, s tóny medu, lipoviny, vanilky, což by měly být projevy sudu, v němž víno zrálo zhruba rok. Ročník 2019 je tím pádem i mnohem plnější a strukturovanější. Já se jako vždy přikláním k soudku.

S přibývajícími vzorky chytá Lukáš ten správný zápal a snaží se nás více zasvětit do technologií výroby naturálních vín. “Hrozny sklízíme podle kyselosti, nikoliv podle obsahu cukru. U naturálních vín jsou kyseliny nezbytné, aby se vína nemusela filtrovat a dávat do nich větší množství síry,” vysvětluje Lukáš, když rozlévá další vzorek, Chardonnay 2019, opět z viniční trati Nad Kapličkou a opět vyzrálé v dubovém sudu.

“Používáme pouze nezbytné množství síry k tomu, aby víno nezoxidovalo. Oproti konvenčním vinařům jí používáme minimálně o polovinu méně, což poznáte hlavně na tom, že druhý den z vína nebolí hlava,” dodává Lukáš, zatímco my dopíjíme Solaris, pěkné a lehce aromatické víno, a hned navazujeme mladým sektem cuvée Kuks vyrobeným tradiční metodou kvašení v lahvi, který je kompozicí odrůd Pinot Noir, Pinot Gris, Pinot Blanc a Tramínu bílého.

Dalším vzorkem je naše nejprodávanější víno z produkce Kutné hory a pravděpodobně i favorit celé degustace – Tramín kořenný, opět z viniční tratě Nad Kapličkou, takže opět z podloží vápenatých sedimentů druhohorního moře. Po tom, co už nevím pokolikáté zazní cinknutí skleniček, které dodává večeru jakýsi pravidelný rytmus, se dovídáme, že víno zrálo v nevypáleném dubovém sudu a že odrůda Tramín kořenný není tak expresivní a aromatická jako Tramín červený a vyniká spíše typickou kořenitostí a kandovaným zázvorem.

Po tramínu přecházíme na rosé z odrůdy Pinot Noir. “Do tohoto počasí úplnej zázrak,” glosuje Karel a s nadšením se obrací na zbytek degustátorů. ”Moc nad tím nepřemýšlejte a pijte,” vstupuje do toho Lukáš. Mluví o tom hezky, ale ve finále je to skutečně o tom, zda víno chutná, či nikoliv, říkám si, když po xtém vzorku začíná můj analytický aparát lehce ochabovat, ale těším se na další Pinot Noir, tentokrát už jako červené víno rok uleželé v dubovém sudu; jemné, světlé s elegantní strukturou a menším obsahem taninů.

Během ochutnávky lehkého “červa” udělá Lukáš ještě jednu zastávku u biodynamického hospodaření; tentokrát ale otevírá sociální stránku podniku. “Jako biodynamický podnik zaměstnáváme lidi, kteří jsou dlouhodobě znevýhodněni na trhu práce. Jedním z nich je náš team leader Jana, která je dlouhodobě upoutaná na invalidní vozík; je to velmi silná osoba. Svého času se rozhodla, že se stane modelkou. Byla to první invalidní modelka ve střední Evropě, fotila pro Playboy, ale ty časy už jsou pryč,” vypráví Lukáš a představuje nám poslední vzorek, další Pinot Noir, hlavní odrůdu vinařství. Víno má aroma velmi typické pro odrůdu – mandle namočené do vody, čokoláda, černá třešeň.

Lukášův výklad končí potleskem a Karlovou výzvou k dalšímu popíjení – ještě zbývá několik otevřených lahví. Na Lukášovi, s nímž jsme se hned skamarádili, je vidět, že se mu ještě nikam nechce, což poté sám se steskem v hlase přiznává. Naše malešická komunita se mu, zdá se, zalíbila. Ještě před tím, než se vydá na cestu, nás zve na návštěvu do Kutné Hory. Já se v Malešicích ještě zdržím, nejprve ale zamířím ke stolu se skvělým občerstvením, které jako vždy připravila Alex. Čeká mě totiž ještě minimálně hodinové hudební vystoupení.

Sdílet článek: